Raito Uchiha [Angel of Darkness]

Meno:
Raito Uchiha

Podstata:
Katon, Raiton, Suiton

Kekkei genkai:
Sharingan, Mangekyou Sharingan

Vek:
23

Titul:
Druhý Mizukage, nyní mizukage a velitel aliance Yin.

Klan:
Uchiha

Má rád/a:
Je poměrně málo věcí co má rád, patří mezi ně však zájem o ženy i přez to že to na sobě nedává moc znáti, tedy spíše vůbec. Rád se i napije, avšak vždy jen s mírou aby nebyl opílý, přecejenom teď jako mizukage se nemůže procházet opilý po ulici. Boj má taky velmi rád, ale musí si ho užít a ani porážka mu nevadí, ukíáže mu vždy včem musí posílit aby byl lepší. Strašně si ale zamiloval jahody, třešně a jahodový džus.

Nemá rád/a:
No věcí co nemá rád je celkem více. Nejvíce asi nesnáší slabost, když si ji člově připustí hned aniž by skusil něco udělat. Poté asi nedisciplinovanost méně zkušených Shinobi, kteří si začnou dělat co chtějí a jsou drzí. Slušnost, to je u něj hlavní a proto nemá rád neslušné lidi, ikdyž si on sám někdy neodpustí nějakou neslušnou poznámku.

Popis postavy (vonkajší opis):
Byli doby, kdy chodil oblečený jako člen ANBU jednotek. No nyní nosívá černé tričko a černé kalhoty. V zadu za pasem má připevněnou Chokuto jakožto památku a pěkně silnou zbraň, rychl připravenou k použití. No přez to vše má přehozený tmavě modrý plášť Mizukageho, sahající až k zemi, kterou i občas lízne. No plášť skrývá vpdstatě vše a díky vysokému límci není vidět ani na jeho krk. Někdy však plášť nosí jen tak pozvolna, ale to jen někdy. Na hlavě se mu vyjímá povětšinou klobouk mizukageho.

Povaha:
Raito je v podstatě taková malá tichá myška, moc toho nenamluví, tedy v podstatě mluví dost, tedy podle něj. Také záleží jak kdy a jakou má náladu. Je mírně náladový a proto se může každý den chovat třeba úplně jinak než den předtím. Radši koná činy než mluví a to je celkem viditelné. Nedává také najevo své city a udržuje si kamennou tvář, ikdyž možná, že když si někoho najde, což není tak jasné tak své city projeví a dokonce se i usměje po několika letech od smrti jeho matky.

Životopis:

KAPITOLA I.
Vesnice

Narodil se mimo jakoukoliv civilizaci dvoum ninjům, kteří už toho měli plné zuby a nechtěli mít nic společného z boji okolo nich. No když spolu utekli mimo vesnice byli to jen dobří přátelé až do doby kdy si poprvé řekli svá zamilovaná slůvka. Je pravda že ONA do něj byla zamilovaná už nějakou dobu, no neměla tu sílu to říci. Čekala a doufala že se někdy její sny vyplní, no ono se to nakonec podařili. Byli spolu a šťastní. Ona byla u Uchiha klanu a před odchodem se ji dokonce podařilo probudit Mangekyo, on nebyl z žáného důležitého klanu a tak neměl ani žáné Kekkei genkai, avšak ovládal speciální umění a tím bylo jeho Kekkei Touta. Jeho kekkei touta bylo silné nazývané Kuton. Jak tak spolu žili plní lásky dalo se čekat že z toho i něco vznikne. Vznikl z toho plod lásky a krásy. (Ano, jeho matka byla velmi krásná). No poté když to zjistili uběhlo několik měsíců a dítě bylo na světě. Oba z toho byli velmi šťastní. Pojmenovaly ho Raito a starali se o něj jak jen mohly.  Bylo jim oboum jasné že zdědi Kekkei genkai po matce což se také poté potvrdilo. Jeho matka ho postupem času až se naučil základy chůze, a všeho potřebného k životu začala učit chození po vodě a po stromech. Ze začátku mu to nešlo, ale pro svou matku kterou nadevše miloval a chtěl ji překvapovat a otce zase překonat to zkkoušel stále znovu a znovu.Učila ho taky věcem ohledně sharinganu které by se mu mohli hodit a také se ho snažila naučit techniku onivé koule kterou musí Uchihové složit aby se uzanaly za dospělé.a oni mohli do Akademie.No nějaké ty týnu mu to trvalo a pak zničeho nic. I on sám byl udiven z něj vyšla ohnivá koule, která málem zasáhla jeho otce, který tak tak uhl.

Po tomto ho učili dále, ale už né tolik. NEchtěli aby toho uměl víc když viděli jaký měl potenciál a skrytou sílu.. NO moc mu to nevadilo, ale začlo se dít něco divného. Jeho otec se začal chova násilně k jeho matce a začal ji být a ubližovat. Jemu to vadil oale vždy byl zamčen v pokoji aby nezavazel. Když jednou toto domácí násilí už trvalo nějakou dobu. Raitovi se to nezdálo a tak pomocí kunaie se kterým si hrl vypáčil okno a utekl ven. Viděl otce od krve jak odchází spolu s nějakou sklenkou plné jaké nějaké tekutiny a dvoumi kuličkami v ní. Okamžitě vběhl dovnitř a do ložnice rodičů. Našel tam matku bez očí. Na pokraji života a smrti. Spadl k ní a začal plakat. Mamka i přez to v jakém byla stavu nehleděla na sebe. Nahmatala Raitovu ruku a začala mu vykládat že bude vše vpořádku. Akorát že teď budou menší změny. Poprosila ho o poslední věc předtím než umře. Věděla že ji to čeká a že nemá žádnou šanci. Raito ji nějak tak pomohl do sedu a díval se na ni se zarudlými oky plné slz stékající mu po tváři.  Ona e na něj usmála. Slíbil si že ten úsměv si bude pomatovat na vždy. Poté však udělala několik ppečetí a přiložila mu prst ke krku. Projel jím elektrický šok a odpal do mlob. Jeho matka upadla vedle něj a pomalu s úsměvem naposledy vydechla.

Raito se po uplynutí noci probral a viděl že jeho máma už není mezi živými. Utřel si stále mokré oči, protože už ho to bolelo, neměl už co plakat. Rozhodls e vydat pryč, nechtěl tam zůstat. Sbalil si tedy věci, které byli jeho. Při odchodu se ještě podíval do zrcadla ve kterém uviděl jakousi značku na krku. Měla podobu sharinganu, mangekyu sharinganu jako měla jeho máma. No nevěděl co má znamenat, ale nechal to být. Vydal se do lesa ve kterém byl domek postavený. Toulal se stále jedním směrem. 3el asi den a už byl velice vyhládlý a žíznivý. Při dalších pár krocích zakopl. Zakopl a upadl na zem, ze které se mu už nechtělo ani zvedat. Zůstal ležet na zemi a díval se před sebe. Uvažoval zda má ještě cenu se plahočit dál. Chtěl, ale nemohl. Už neměl síly na to se zvednout a pokračovat v cestě dále. Vtom se pře ní oběvili nohy. Cizí nohy a jejich majitel ho zvedl a vzal do náruče. Kamsi ho nesl no Raito už nemohl, neměl síly na to držet se vzhůru a tak tedy usl. Když se poté probral, ležel v krásně čísté a voňavé posteli.Vyhrabal se z peřiny a prošel se po onom bytě. Našel na stole dopis o tom že Kage mu zajistil bylení a nějaké ty peníze. Bylo tam napsáno ještě několik věcí, to jak zjistili kdo je a také proč ho tam nechávají a že se má hlásit u mistra co mu byl přidělen. Trošku se udivil nad jejich vlídností, no nakonec jen pokrčil rameny a šel se najíst a  poté na prohlíku Konohy, jak se dozvěděl že se ona vesnice jmenuje.

Po několik dní jen bloudil Konohou, snažíc se zjistit kde co leží, uvědomoval si totiž že zde nejspíše ještě pár dní zůstane, no težké říci zda pár dní a nebo pár let, no co už. Nevadilo mu to něja, stejně neměl kam jít a tady dostal bydlení zadarmo. No když ulynulo pár dní ve kterých se po KOnoze vzpamatovával nastal onen den. Onen den kdy měl dojít na cvičiště za svým novým mistrem. Došel tam tedy a sedl si do stínu stromu do tureckého sedu a zavřel oči. Přemýšlel nad vším co by se mohlo dít a kde vlaastně je, nebo snad přiel pozdě? To spíše jeho nově přidělený mistr jde pozdě. No co nemohl mu to nijak zazlívat, asi má ještě i jinou práci. No po pár minutách čekáni se před ním oběvil obláček dýmu a vněm muž, se v tmavě modrém oblečení a zelenou jouninskou vestou na sobě. Pozdravili se a následně si povídali, pčřičemž mu Raito odmítal říci své klanové příjmení a tak se ho snažil mist přemluvit. Byl však velmi vytrvalý jak Raito tak sensei, který se mu představil jako Akuma. No strávili tam asi dvě hodiny jen dohadováním se, než se Akuma usmál a pochválil ho za jeho výdrž. Značilo to že kdyby byl unesen kvůli tajným informacím neprozradil by nic. RAito byl velice spokojený a chtěl si trošku zatrénovat spolu s mistrem. No nebyl čas. Akuma odcházel na nějakou misi na pár dní kam ho vzíti nemohl a tak celkem spěchal. Vdali se zpátky do vesnice kde se spolu chvíli procházeli a vysvětlovali si něco ohledně technik, umění a tak různě. Nakonec když padla tma a Akuma již musel se spolu rozloučili a Raito se vydal ještě na noční obhlídku a případný nákup, poté si to namířil domů.

>>>VSUVKA - projevení Sharinganu<<<

Bylo něco málo po obědě a Raito spokojeně najezený z toho co si uvařil ležel na posteli a díval se na strom. Přemýšlel co dnes bude dělat když už má po raním tréningu a jeho mistr, Akuma, jak se mu představil byl někde pryč na misi a nemohl ho trénovat. Měl v plánu jít se podívat na hřiště, ale měl hrozný strach z jiných dětí, vlastně ze všech co byli okolo a neznal je. Znal tu jen jednoh chlapce, věkově zhruba stejně, ale o dosti slabší. Ten chlapec byl stále na akademii, zatímco Raito už byl gennin a dále sílil. Zničeho nic mu myšlenky přešli jinam. Jemně zavřel oči, protože na něj lezla únava a trrošku i přemýšlel že by se mohl prospat. No to co se mu zobrazilo po otevření očí ho ihned postavilo na nohy. Ukázal se mu výjev jeho pobodané a krvácející matky bez očí, která na něj mluví. Není to tak dávno co se ta událost stala a tak se mu stále promítala v hlavě a také ho strašila jako noční můra. Tím se posiloval jeho cíl co si dal a to pomstít se otci. Vstal tedy radši z postele a šel se napít k umyvadlu. Vytáhl sklenku ze skříňky a napustil ji vodou. Pomalu z ní upíjel, když vtom uslyšel klepání na dveře a tak šel otevřít Byl tam onen chlapec se kterýnm se jako jediný znal v celé vesnici. Nepočítal svého mistra.¨Chlapec ho pozval ven. No Raito to příjmul a šel se tedy převléknout do svých černých kraťasů a trička. Snažil si vzpomenout jak se jmenuje ten kluk, až mu to došlo.* Tomeo" *Vzpoměl si a spolu sním se tedy vydal ven.

Když vyšli na ulici Raito čekal že ho Tomeo bude chtít zavést do parku a seznámit ho s ostatními dětmi. No tome ho však strhl na úplně druhou stranu směrem z vesnice stím že mu chce něco ukázal. Raito byl jemně vyvedený z míry, no nedával to jako vždy na svém obličeji najevo. Následoval tedy Tomea, který mířil kamsi do lesa na údajně nějaké tajné a pěkné místo, vysvětlil mu jeho koná stím že na hřišti jsou teĎ silnější ninjové a kdokoliv tam vstoupí bude patřičně potrestán výpraskem od nich. Raito, ale viděl že i tak nění něco vpořáku. Tomeo se neustále otáčel jako kdyby si myslel, že je někdo sleduje. No nechával to být a jen užasl nad místem kam ho dovedl. Byl to krásný palouček posetý právě kvetoucími ranními květinami v takovémhle čase to bylo ivdět jen zřídka kde a tady to bylo nádherné. Posadili se na pařez, který tu zůstal po pokáceném stromě a Tomoe mu podal svačinu. Raito si ji z váháním vzal, ale jakmile ji otevřel mlsně se do ní pustil.* Děkuju, ani nevím jak se ti odvděčm, že si mi to ukázal. *Pronesl Raito když dojídal poslední kousek, takže ještě s plnou pusou.

To jou oni, ten malej a ten nový *Uslyšeli oba dva když se najednou před nimi zjevili čtyři chlapci, kteří podle toho co zašeptal Tomoe šikanovali děti v okolí a na hřišti. Raito se ihned postavil před Tomea aby je nechali být a ihned utekly. No pro ně nebyl příliž velký soupeř a během chvíle byl nohou zasáhnut zboku o hlavy. KOusek odletěl, ale jen minimální a zůstal ležet na zemi v omráčení.* Tak ty nám budeš utíkat jo? aby si se vyhl každodení nadílce jo? *Křičeli jeden přez druhého chlapci na Tomea. Poté ho chytili a hodili na zem. Začali do něj se smíchem kopat. Něteří dokonce i pěstmi a nebáli se na něj vzít i klacek nebo cokoliv bylo poblíž. Nakonec, když skončili roztrhli Tomoemu ještě tričko a nechali ho v pláči a bolesti se válet na zemi.*

*Raito se pomalu probral. No to co viděl ho hodně vytočilo. Zmrzačený a krvácející Tomeo.* Zbabělci, že se nestydíte jít na jednoho ve čtyřech *Pronesl Raito když se vykrábal nanohy a přestala se mu tolik točit hlava. Viděl je a chtěl je zastavit, chtěl jim něco udělat za to co udělali Tomoemu. Chlapci se zastavili a otočili. NEvěřícně se podívali na Raita. Věděli, že když někomu něco udělají tak ostatní se jich bojí, ale toto? Viděl jak Tomeo dopadl a ještě má chuŤ vzdorovat? No na nic u nečekali, rozběhli se na něj stím, že ho zmlátí. Byli už těsně u něj když se Raito postavil do obraného postoje. Přiběhli první dva zaráz a jeden na něj mířil kopem na břicho a druhý úderem pěstí na obličej. Vtom Raito mrkl a jeho oči byli jiné. Už nebyli černé, ale červené s černou zorničkou a jedním černým tomoe vele ní. Věděl, že se oboum ranám nevyhne a tak s jednou znich počítal, ale vtom se oběvil onen sharingan a on se bezproblému vyhl. Byl celkem udiven stejně jako bojovníci, ale ti se divili i jeho očím. Raito na nic nečekal a než se stihli vzpamatovat jednomu napálil pěstí a otočil se za rukou kterou máchl a druhého kopl do žeber. Oba se skáceli k zemi a Raito se podíval svýminově oběvenými oky na zbyle dva. Ti se podívali jeden na druhého, takže si vyměnili pohledy a otočili se k Raitovi zády a vydali se během pryč. Raito chtěl běžet za nimi, ale věděl, že je tu Tomeo který je zraněný. Otočil se tedy a rychle se vydal za ním. Ten se poměrně ost divil co to má za oči. Vtom si Raito všiml, že vidí jinak.* A-Asi sharingan. *Pronesl a poté mu došlo co to znamená.* Prosím nech si to pro sebe a nikomu to neříkej. *Poprosil ho načež Tomeo jen přikývl. Prohlídl si jeho tělo jestli není nějak vážně zraněný a sharingan z očí se mu vytratil. Oči se mu vrátili do normálu a on vzal Tomea za rameno a pomalu mu pomáhal se dostat do vesnice na ošetření ran.*

>>>KONEC VSUVKY<<<

KAPITOLA II.
Cesta ninji

Raito byl v Konoze již pár dobrých let a táhlo mu na 16 když se dostal konečně na Chunnina. Byl spokojený a za těch pár let již Akumovi- svému sensei prozradil něco ohledně Sharinganu a že patří ke klanu Uchiha. Akuma to však vzal celkem s klidem orpoti tomu jak Raito čekal že to vezme. No co už, bylo to tak pro něj aspoň o dost lepší. Navíc, pomohl mu k plně rozvinutému sharinganu obsahujícího tři tomoe. Nyní spolu však měli další misi a vyráželi spolu brzy ráno pře polednem. Měli zjistit co se děje v okolí Kumogakure no Sato a zda je tam vše v pořádku a případně zjistit co nejvíce informací ohledně toho zda nechystají útok na konohu. Raito se cítil být poměrně poctěn že ho poslali na takovouhle těžkou misi, kde se nesmí nic vyzradit od nich, ale naopak oni musí něco zjistit a je to velmi nebezpečné jak mu řekl Akuma "stačí jedna chyba a jsi mrtvý" proběhla mu opět v hlavě jeho slova.

No přemýšlel nad tím celou dobu, společně s povídáním si s Akumou a objasňování si plánů a ani se nenadál, byli již na místě. Vybrali si nějakou vzdálenější vesnici od té hlavní, aby nebyli příliž nápadní. Hokage jim mezitím očividně nachystal již předem plně vybavený dům ve kterém by měli bydlet. Bylo to od něj velice milé a aspoň nemuseli zhánět nějaký dům, či už jen obyčený přístřešek na přespání. Nic proti tomu neměl, stále to bylo lepší než-li nějaké spaní pod širým nebem, toto nenáviděl. Ikdyž nenávist se vněm poslední dobou stále více usazovala, ikdyž on to ani nějak moc nepociťoval, jeho okolí ho začalo brát zcela jinak než-li před pár lety. Už to nebyl ten malý kluk, co se všech stranil, jeho chování se změnilo k nezpoznatelnému. Byl mírně agresivní, ikdyž ne moc, protože s lidmi stále moc nemluvil, no stával se tak trošku okolí nebezpečnému. On sám to však nevnímal, no jenže i Hokage to začínal vnímat a pociťoval poměrně velkou hrozbu v jeho chování a v tom jak se může chování rozvynout. O tom však neměl Raito sebemenší tušení. Ubytovali se a ihned si Raito vybral svůj pokoj, společně s pohodlnou postelí. Chtěl si již lehnout, byl přecejenom celkem unavený po tak dlouhé cestě, ale chtěl do sprchy. Musel. Tedy né že by musel, ale měl ve zvyku se vždy umýt než-li vůbec vleze do postele. Odešel ted ještě do koupelny i s čistými černými kraťasemi ve kterých spával a dal si pořádnou očišťující sprchu. Následně vylezl a oblékl si ony kraťase a vydal se spát stím, že brzy ráno vstává a vyráží na různé průzkumy, ohledně nějakých akcí nebo tak něčeho.

>>>Posun o dva roky, nezáživného zjišťování<<<

Byli tomu již dva roky co se vydali Raito s jeho mistrem Akumou Země Blesku aby špehovali Kumogakure no Sato a zjistili od nich něco nového a případně nějaké plány, kvůli útoku na konohu. No a ty dva roky toho nahromadili poměrně dost, přičemž Raito právě dělal snídani, tedy trošku pozdní. Z obhlídky se totiž vrátil pozdě v noci, tedy spíše brzy ráno a tak se vzbudil něco málo po obědě stím, že má hlad. Chystal tedy onu snídani, přičemž vnku slyšel nějaký větší rámus a také pokřik lidí. Vyběhl rychle před dům a uviděl větší kolečko s lidí okolo něčeho. Asi nějaká rvačka, byla první věc co ho napadla. No nebyl příliž daleko od pravdy. Protlačil se mezi lidmi dovnitř kola a uviděl svého senseie, který ho učil několik let nové a nové techniky a díky němu hodně zesílel, bojoval tam. Bojoval s několika stráži ANBU ze Skryté Oblačné. Raito věděl že se nemůže připojit a že je to je to jen Akumův boj. No né že by vůči Akumovi chtěl být nefér, no věděl že toto nemůže nikdy vyhrát a proto se okamžitě vytratil do davu a poté do domu kde již téměř druhý rok žili. Sbalil veškeré věci co mohl aby po nich no vpodstatě teď už jen po něm, zůstalo co jeméně informácí, že tu byli a že tu vůbec dělal inějaké špehování vedené konohou. Jakmile všechny věci sbalil ztratil se oknem, dál od té velké podívané. Nebylo to moc těžké, přecejenom kdo mohl a nebál se tak byl vylezlý z domu a sledoval to. Rychle se rozběhl co to dalo nejkratší cestou do konohy a přímo k Hokagemu....

Když doběhl po několika dnech do Konohy, celý vyčerpaný a unavený dostavil se do kanceláře Hokageho. Chtěl to Hokagemu vysvětlit, avšak neůstálý běh a málo spánku si vybral svou daň a Raito skolaboal a upadl do bezvědomí... Po necelém dni spánku se probudil v nemocnici na lůžku. Chvíli se vzpamatovával a snažil se zjistit co se stalo, no bylo toho poměrně dosti. Avšak zanedlouho přišla zdravotní sestřička, která mu to vše vysvětlila a když se ujistila o jeho zdraví s klidem zavolala doktora a poté ho oba pustili domů. Vydal se hned z nemocnice opět za Hokagem, který už ho očividně čekal. Pověděl mu vše co se stalo a všechno co oba dva zjistili. Hokage mu to odsouhlasil, poslal ho domů ať se dá dohromady a že má druhý den ráno přijít, že si potřebuje ještě něco promyslet. Raito ted uposlechl a vydal se domů. Po cestě si však nakopil ještě nějaké jídlo ab nebyl večer o hladu, pořádný nákup plánoval na další den.... Když ráno vstal a přišel ke kanceláři, zaklepal a na vyzvání vstoupil. To co však uviděl ho mírně vyvedlo z jeho rovnováhy, avšak jako vždy nedal na sobě nic znát. Už od mala neprojevoval moc své emoce a porpavdě si k nikomu nedělal moc velké pouto aby náhodou kvůli tomu nebyl slabý. Stál tam nejen Hokage, ale i rada vesnice, neboli rada starších. Raito jen mírně přikývl na pozdrava němě na ně koukal. Přemýšlel co od něj mohou chtít. No po delším rozhovoru, který vedl spolu s radou se to dozvěděl. Měl radost, byl přijat do jednotek ANBU a tím povíšil i na Jounina, jeho snem bylo z části stát se silným a být členem ANBU a tím si onu sílu dokázat. Jeho hlavním a zatím nenaplněným snem však stále bylo zabít svého otce, kvůli tomu co provedl jeho matce. Tak začal tedy plnit mise jako člen ANBU s maskou na obličeji...

KAPITOLA III.
Mangekyou Sharingan

Déšť, blesky, hřmění, toto dprovázelo Raita při nynější misi pro jednotky ANBU, na které se měl dostat kousek od konohy do lesíku blízko jedné z farmářských osad, které se nacházeli v okolí a zásobovali Konohu nejrůznějšími surovinami. Bylo nepěkné počasí, což ho nutilo myslet na špatné věci a akorát to vněm probouzelo jeho nenávist k otci a různým věcem... No než se však stihl hlouběji zamyslet, urpavil si masku a již byl na místě. Viděl tu osadu, ale nechtěl se prozrazovat. Přecejenom měl zjistit zda tu nejsou nějací nepřátelé a né se oběvit a zahnat je. To až v případě že by tu byli. Pod maskou si v očích aktivoval Sharingan aby lépe viděl chakrové soustavy a případně mohl reagovat, kdyby zahlédl nějakou, která by nemusela být bezpečná pro něj či pro Konohu. To co viděl mu však na dobré náladě nepřidalo. 3 muži a z toho jako kdyby toho prvního drželi se svázanými rukami se blížili k farmářské chajdě. Raito netušil zda jsou to nepřátelé nebo ne, ale i tak si projistotu vytáhl katanu z pouzdra, kterou teď sebou nosil jako člen jednotek ANBU.

Nějakou chvíli jen sledoval co se tam děje, viděl jak si stím jedním mužem pohazují a sanží se mu ublížit. Pomocí Shunsinu se přemístil, tedy jako přemístění to vypadlo ikdyž to byl jen rychlejší pohyb co vypadá jako přemístění, přímo k nim, tedy kousek od nich. Zavelel jim ať ho pustí, přičemž se mu muži jen začali smát a stáhli tomu svázanému pytl z hlavy... Tomeo, jeho přítel, byl to on. Ten svázaný byl tome. Znovu jim přikázal, tentokrát už výhružněji aby ho pustili, přičemž jim pohrozil i zabitím. No na to se mu muži opět jen vysmáli a ten jeden vytáhl jakou si divnou zbraň. Chokuto (to je ta zbraň co nosí Sasuke), přičemž téměř během mrknutí oka probodl Tomea skrz na skrz, načež odskočili. Raito ihned přiskočil k Tomeovi, kterému jemně rukou pozvedl hlavu. Raitovi bylo vidět na očích mírné slzení, no držel to v sobě, tedy zatím. Tomeo mírně cosi zachraptěl Raitovi do ouška* Je to past kvůli Mangekyou. *Zašeptal mu, měl pocit že Tomeo je poměrně informovaný o jeho očích což od něj opravdu nečekal. Vtom však ucítil a i uviděl na Tomeově hrudi jak se naposledy nadmula a poté už jen klesla a on naposledy vydechl. Raito ho pustil, mírně zařval, přičemž mu začala téci krev z oka, jeho Sharingan se protočil a jeho Tomoe se spojili a změnili se na úplně jiný tvar, tvoříc cosi divného. Vtom jen letmo uviděl nějaký pohyb, který prošel skrz něj, nechápal to, neměl tušení co se právě stalo, no ti dva zřejmě také ne. Rychle se otočil, držíc v sobě svou katanu a rozseknouc jednomu znich co na něj právě útočil a útok jím prošel, jeho břicho. Vtom na něj už zezadu mířil druhý, skokem a švihem z hora na něj mířil svou Chokuto, přičemž to Raito na poslední chvíli zaznamenal svýma očima a rychle se otočíl, stím že to vykreje svou katanou. No Chokuto jeho katanou jen lehce prošla když ji muž nabil chakrou, vtom se však Raitovi více otevřelo oko a vyvřela z něj další krev, spolu stím že mu více vystoupli žíly v oku. Útok jím jen lehce, proše, přičemž ihned na to jako kdyby se zhmotnil bodl muži zbytek katany u rukojetě do zad, zasáhl mu podle jeho tipu nejspíše aspon trošku srdce, což by mělo býti smrtelné. Následně spadl na kolena, jeho sharingan zmizel a on jen slepě hledíc před sebe v kleče nechápajíc co se děje, přemýšlel co to bylo. Následně jen pomalu padajíc na bok a upadajíc do šoku.

Po asi dvou hodinách se probral, spolu s šílenou bolestí očí a hlavy, rozhlédl se okolo sebe. Myslel si že se mu to jen zdá, no nezdálo. Byla to pravda, všechno to byla pravda a on přešel k Tomeovi u kterého se chvíli zastavil. Jak před pár hodinami zjistil, on byl jeho slabina, ale nyní ji už nemá. Musí se zocelit a také popřemýšlet o jeho slovech o pasti. No vzal si ho na rameno, že ho odnese do vesnice a tím směrem se také vybral. Procházel však kolem chlapíka, který měl před sebou zabodlou do země Chokuto. Vzal si ji *zničil si mi katanu* a poté ji schovajíc do pouzdra odešel směrem do konohy, říci o všem Hokagemu a poté domů stím, že si vezme pár dnů volna a popřemýšlet o tom co se událo.

KAPITOLA IV.
Změna! Kirigakure

Došlo mu to. Postavil se prudce z postele namíříc si to rovnou k Hokagemu, bylo mu jasné že bude dělat že o tom nic neví, no to mu bylo jendo. Nemínil mu říci důvod. Proto přišel do kanceláře stím, že se ihned stehuje do Kiragakure no Sato. Že si na něco vzpoměl a také že se chce stát ninjou té vesnice a´t už by měl začínat na genninoi. No Hokageho to poměrně překvapilo, avšak mu to i překazilo plány a proto aby to nevypadalo moc nápadně to odsouhlasil aniž by se stihl na něco zeptat. Nestihl to také z důvodu, že Raito mu to oznámil a nehodlal se ptát. Přičemž si šel sbalit věci do kufru, chystajíc se na cestu.

Když dorazil do Kirigakure, pronajmul si nejdříve malý byt, načež až mu vše přišlo si koupil dům a do něj se nastěhoval a vše pečlivě vybalil. Poté se vydal za Mizukage, kterou musel navštívit aby se dozvěděl kam bude přidělen. No když vstoupil do místnosti uviděl poměrně mladou, krásnou mizukage, která jen těkala pohledem z něj na ostatní lidi v místnosti. No oba chvíli mlčelí, přičemž nejspíše ani jeden nevěděl jak začít a proto to ticho. Raito už otvíral pusu stím že něco řekne, když vtom z Mizukage vypadlo pár slov. Představila se, načež se tedy představil i Raito. No následně si spolu začali povídat, ohledně Konohy, důvodu k přestěhování a tak. Raitovi ta slečna přišla už od pohledu důvěryhodná a tak před ní nic ohledně toho co se v poslední době stalo jemu a co se dělo v Konoze neskrýval. Neměl důvod. Neměl ke konoze žádný větší vztah, nechtěl ani. No co už. Mizukage byla i jemně převapená, no to nebyl jeho problém a tak se radši rovnou zeptal na onu přidělenou hodnost. ANBU, opět to bylo členství v ANBU, no nevadilo mu to a byl rád a proto odsouhlasil. Byl zvyklý nosit masku a tak to příjmul.

Bylo mu již 23, byl v Kirigakure asi rok možná dva a s Mizukage si vyudoval poměrně dobrý ba ne, skvělý přátelský vztah. Plnil však stále mise pro ANBU a když měl vhodnou chvíli a Mizukage taky, tak je trávili spolu různě u baru nebo v kavárnách, či někde na jídle ať už ve vesnici nebo mimo ni. No Raito si však udržoval stále nějakou tu chladnost a odtažitost aby si kní nevytvořil nějaké silné pouto a to by znamenalo že by ho nějak moc trápilo když umře.... No dost o tom, protože to kvůli čemu si pouto nechtěl utvořit se stalo. Mizukage byla nalezena zavražděná ve svém bytě. No Raito se to dozvěděl až jako jeden z mála a rozhodl se pro ni něco udělat. Ona na něj byla vždy milá, snažila se mu promlouvat do srdce aby nechal svého otce být a takové věci. Rozhodl se místo ni nastoupit na post Mizukageho a také pokračovat ve všem co načla a dokončit to. Když se tedy začali nabírat noví uchazeči o místo Mizukageho, přihlásil se. Bylo několik zkouškových kol, ohledně chování v různých situacích, boje a dokonce i velitelské schopnosti či písemné dovednosti. No trvalo to zhruba 3 měsíce než bylo vše vyhotoveno a bylo vyhlášeno *Raito* Zaznělo jméno nového Mizukageho z úst jednoho člena rady. Raito tedy na vyzvání předstoupil před "komisi" a mírně se sklonil, přičemž mu nandali klobouk Mizukageho. Přez ramena mu přehodili i plášť v zadu s nápisem, kolikátý mizukage je. Tad to začíná, nyní nová éra Kiri započala...

KAPITOLA V.
Manipulace a lsti

Již nějakou dobu byl Raito Mizukagem a dá se snad říci že se Kirigakure dokonce i daří, no tak sám o posoudit nemohl, přecejnom on byl kage a staral se o vesnici a ak by to mohlo vypadat že se snaží jen chválit, tedy spíše by to vyznělo jako samochvála. Po setkání s půvabnou Hokage ohledně projednání míru mezi vesnicemi, se Raito rozhodl vydat se opět na nějaký čas, tedy kratší čas kvůli svým povinoste, opět hledat svého otce. Jeho sen ho nepouštěl, stále toužil najít otce a pomstít se mu za svou matku a za to co jí a jemu udělal. No odešel tedy z vesnice na svou cestu, při které opět prohledal část světa, no měl však omezený časový limit na to kdy by se měl vrátit a tak se po pár dnech nic nenalezení odhodlal k tomu ab y se vrátil do vesnice, zpátky ke svým lidem, zpátky domů. No při cestě jednou z mlžnějších míst byl přepaden a zaútočilo na něj několik ninjů. Ninjové nebyli však tak moc silní, tedy silní byli, to ano, ale né tak že by musel ho dokázali přemoci. Dokázali však Raita přinutit k tomu aby použil svůj Mangekyou Sharingan. Jakmile se mu však v očích onen projev síly zjevil, odstoupili od něj dále a vpodstatě se už nepřibližovali, jen s občasným hozením kunaie, či útoku tak aby se jim nic nestalo a udrželi si Raita od sebe.

Vtom se mezi nimi však oběvil jeden muž, byl celý zahalen v plášti a do tváře mu přez kapuci hluboko do obličeje též nebylo vidět. Raito zněj měl divný pocit, nebylo to to že by se bál, bo že by cítil větší sílu, ale zdál se mu ovědomý, ikdyž mu neviděl do tváře, bylo to divné, ale to že mu připadalo že se znají byl ještě horší pocit než kdyby se neznaly. Záblesk, byl najednou vidět záblesk bělma jeho zubů, rozevřené v širokém úsměvu a následné byl i slyšet mírný smích. "Synu" Promluvil muž, hlubokým a nakřáplým hlasem, znamenajíc mírnou starobu, avšak né úplnou. "Synu?" Zopakoval si mírně nechápavě Raito ve své hlavě a stále muže pozorně slevoval svým Mangekyou Sharinganem. Jeho zrak však už nebyl moc ostrý, kvůli užívání a tak byl mírně rozostřený. Vtom však pochopil. "Otče" Vykřikl hlasitěji, možná více než chtěl, ale nějak ho to netrápilo. Okamžitě měl Chakuto v ruce a rozběhl se proti němu stím že ho zabije. Záblesk, další záblesk a následně poslední záblesk, který už nebylo blýskání z jeho Kekkei Touta, ale ze zubů očividně jeho otce, který dal ruku před sebe a udělal pečeť. Raitovi se začalo hůře dýchat, utíkat, či vůbec něco udělat. Padl k zemi.

Nehybně ležíc pozoroval nenávistně onoho muže, který si nyní sundal zcela kapuci a odhalil tak svou tvář. Byl to on, byl to jeho otec, kterého tak nenáviděl a vyhledával. Avšak, nechápal to, jakto že ho jeho otec takto srazil k zemi jen pomocí jedné pečetě. Pomalu však pociťoval bolest, cítil bolest na svém krku na levé straně. Přesně na místě a v okolí místa, kde měl značku matčinýho Mangekyou Sharinganu, který se mu objevil po její smrti. Nechápal to. "Už jsi můj, neboj se. Vůbec ničeho se nemusíš bát. Pomůžu ti. Pocítíš pravou sílu, tu která je nepřekonatelná." Pověděl s temným smíchem otec a sehnul se k němu, pohladíc ho po tváří. Udělal další pečeť, jinou pro Raita neznámou, takovouhle nepoužívali ninjové ani nikdo koho by znal. No a dál? Dál se nedělo nic, Raitovi se začali zavírat oči, snažil se tomu však zabránit, snažil se něco udělat, ale nemohl, nemohl se pohnout, mluvit nic a navíc již nevydržel a oči zavřel. Dále cítil už jen nějaký dotyk, jako kdyby si ho někdo házel na rameno a poté omdlel s posledními myšlenkami. "Je to můj konec? Má smrt?"

KAPITOLA VI.
Otcův slib dodržen

Tma před očima, jediné co je vidět, chlad jediné co je cítit, samota jediný pocit, který byl ještě cítit kromě narůstající temnoty. Zvedl ruku vzhůru nad své tělo ležící uprostřed čehosi co mu bylo neznámé. Přiložil si dlaň k očím kde nahmatal prsty obvaz a následně ho strhl dolů aby viděl. Naskytujícím pohledem byl uchvácen. Tolik laboratoří, tolik možností pro výzkum a on ležel jako pokusný králík na stole, jako kdyby čekal na svou smrt "Nezdálo se mi to, ale co se děje? Navíc ten pocit" Proletělo mu hlavou když se pořádně vzpamatoval a začal cítit zcela své tělo. Začal si rukami z těla sundávat různé přísavky, které zjišťovali jeho stav a životní funkce. Posadil se, začínala mu být zima, byl tak jenom v černých teplácich a tak se snažil zjistit zda není poblíž nějaké vybavení. Zahlédl, zahlédl několik desítek metrů od něj své oblečení a vybavení, tedy spíše svou Chakuto. První co ho napadlo bylo že se zvedne a vydá se pro věci a ihned zmizne. Seskočil tedy se stolu, očekávajíc hned další krok, avšak nestalo se, plácl sebou na zem a obličejem si dal o studenou, kamennou podlahu. Podíval se na své nohy, tedy prvně se posadil a opřel zády o pult a následně vyhrnul nohavice. Jedna noha, vpořádku. Stou mohl bez problému hýnat a tak ji jen zkontrolovat projistotu očima. No následně se podíval na druhou, se kterou hýbal jen omezeně. Byla jiná, bělejší a nepřipadala mu jako jeho což také zjistil. Byla jakási neznámého původu. No co mohl dělat, cítil ji a jak zjistil minimálně sní hýbat mohl a tak se rozhodl ji rozhýbat pro útěk.

Přešli čtyři hodiny, tedy Raito ani netušil že tobylo tolik času, nežli sní byl schopn pohybovat tak jak jen to šlo a následně se tedy postavil a podepírajíc se stolů se vydal ke svému vybavení. Tedy mocdlouho mu cesta netrvala než se musel zastavit, kvůli odpočinku. Přecejenom to bylo celkem namáhající a takse zastavil. Prohlížel si věci na stole o který se opíral. Byli zajímavé a divné. No snažil se určit čemu by asi tak mohli sloužit. Vtom však zahlédl cosi červeného ve zdi a tak pozvedl svůj zrak k tomu co tam viděl. Bylo to zrcadlo a on doněj jen upřeně a nechápavě hleděl. "Mé oči, nejsou stejné" Pošeptal si sám pro sebe. V jeho očích byl totiž aktivovaný Fuumetsu Mangekyou Sharingan. No podle toho jak vypadali a když si vzpoměl jak vypadal matšin Mangekyou Sharingan, začal si to dávat dohromady a postupně mu to došlo. No zavrtěl hlavou, nebyl čas vzpomínat a tak na to teď nemohl myslet a co nejrychleji deaktivoval svůj sharingan. Následně se vydal pro své věci, které byli ještě pár metrů od něj a leželi tam osamoceně.

Již oblečen ve svých věcech, opírajíci se o Chakuto začal hledt únik z oné skrýše. Několik místností, kter viděl byly jako kdyby určeny spíše na mučení, než-li na experimenty, také škrábance na dveřích byli zajímavé. No když však otevřel dveře od místnosti které byli nejdál strnul. Opět ten pocit, nemohl se ani hnout avšak nepadal. Opět ho začlo pálet znamení na jeho krku a on si v koutku místnosti všiml muže v plášti sedícího k němu zády na židli. Muž se pomalu otočil a Raito vněm opět spoznal svho otce. "Dal jsem ti Mangekyou Sharingan matky, dal jsem ti také místo nohy, kterou jsem ti siceuřízl, novou, lepší. Je z buňěk pomocí kterých bys mohl později, možná, možná také ne, rozvynout Mokuton. Teď zmiz, budu si tě z dálky kontrolovat" Pronesl k Raitovi a následně Raito cítil jistou úvelu a už se mohl hýbat. No následně když se koukl znovu na místo kde před chvíli měl otce, bylo prázdné. Zcela tomu nechápal, ale nyní sepotřeboval odtud dostat, co nejrychleji. Použil proto Kamui aby se odtud dostal.

KAPITOLA VII.
Navrat domů?

Pomocí teleportace Kamui se Raito dostal do Země Vody, kde zůstal nějaký čas v neosídleném domku po někom kdo ho zřejmě vespěchu opustili. No nespojoval sito s ničím dohromady, nevěděl totiž o něčem co se dělo a tak si řekl že to bylo nejspíše kvůli nějakým loupeživým Bbanditům. Nejradši by se ihned vydal do Kiri, jenže tam byl problém, nemohl pořádně chodit a nejspíše by takovou dálku jen tak sám neušel a tak se rozhodl si nohu pořádně protrénovat a rozcičit, tedy spíše on si na ni musel zvyknout a noha si zase musela zvyknout na zátěž, které jí Raito vystavoval. Nevěděl však jak dlouho to bude trvat, zda pár dní, let, desetietí, ale byl naprosto přesvědčený o tom že jakmile bude moci ujít delší vzdálenost, okamžitě vyrazí za svou mylovanou vesnicí, tedy nyní milovanou, přecejenom zasvůj pobyt tam si ji nějak "zamiloval" nebo spíše mu přirostla k srdci a lidé v ní taky.Už si dokonce i zvykl na to že je skoro všude středem pozornosti. No trápila ho však jedna věc a tou bylo jak dlouho ležel. To nevěděl a neměl vlastně ani kde zjistit co je za den, či jaké je datum. No co už. Byl odkázán sám na sebe a přežití vpodstatě v divočině a tak bylo potřeba chodit na lov, i přez to že to bylo velmi těžké.

Trvalo to pár měsíců, které se nudně vlekly jeden za druhým, než Raito konečně mohl stát pořádně na své noze a mohl se vydat směrem ke Kiri. Dal setedy tím směrem, kterým věděl že by měla býti Kiri. Po zhruba hodině cesty však narazil na první vesničku, vekterése zeptal projistotu zda jde správně. Moc lidí sním sice mluvit nechtělo, ale někdo se přecejenom odhodlal a odpověděl u že jde správně, ale aby při takovýchto otázkách neměl kapuci do obličeje, což si Raito vlastně ani neuvědomil. Pod černým pláštěm měl další, tentokrát však bílý s modrým nápisem "DRUHÝ MIZUKAGE" avšak po tak dlouhém čase byl již roztrhaný a tak nebylo jisté zda není falešný, bo zda to není někdojiný s Mizukageho pláštěm, nechtěl to však nikde ukazovat a budit zbytečnou pozornost, ikdyž by se domů možná dostal rychleji. Z vesničky ve které si koupil nějaké menší zásoby se vydal na pokračování své cesty, poměrně dlouhé cesty, na to že ještě přednedávnem sotva stál na nohou.

KOnec cesty, konečně kolem cesty, muselo Raitovi probíhat v hlavě když konečně spatřil tu bránu Kirigakure, začala se rýsovat i celá vesnice, krásný to pohled na vesnici, kterou si oblíbil. Aleco to? Není zas tak úplně stejná, je jiná, není pod vládou Mizukageho. No Raito radši stlumil chakru na minimum a vplýžil se do vesnice, přecejenom jako mizukage věděl kudy a jak aby nebyl vidět. Dostalse na střechy budov, které ylinejblíže a byo na ně vidět a začal pozorovat dění vevesnici. Jak smutné špehovat vlastnívesnici, ale co mohl dělat, potřeboval zjistit co je tu to divné. Zjistil to, zjistil to zrovna když se doplížil na náměstí Kirigakure a uviděl tam sám sebe? Ano uviděl tam sám sebe mrtvého, ale jakto? Vždyť on je přece živý, ale jak se tak díval, občanétomu zcela věřili. No chtěl se ozvat že je živý, ale byl plný zlosti a navíc nemohl tu zůstat a dělat zmatky, kdo ví kdo je jeho protivníkem. Prostě se to nedalo a tak se vydal co nejrychleji na odchod. Je sice možné že nějaké stráže zahlédlyplápolající část černého pláště, přez který nebylo vidět na jeho tělo, ale neřešil to. Když se dostal z vesnice, okamžitě si to nabral směrem do jeskyné které celkem dobře poznal a dalo se tam dobře skrýt a mohl přemýšlet nad dalším plánem. "Vidíš co dokážu? Dokonalá napodobenina ne? Takže mě budeš poslouchat, nebo se stane něco horšího" Pronesl hlas, načež se na chvíli oběvil Raitův otec před jeho oky a poté zase jako mlha zmizel. Raito už to nechápal vůbec. Každopádně měl jasno v jedné věci. Dobít zpátky Kirigakure ať to stojí co chce. No čím déle to však oddaluje, tím je to horší. Nenávist se vněm usadila a začíná ho ovládat, začíná se mu měnit jeho chování a to ke zlému, dá se říct i psychopatickému. Občas zaslechne hlasy, hlasy, které nikomu nepatří, slyší je jen on. Je to blázen? Kdo ví....



KAPITOLA VIII.
Raito jinchuuriki a vůdce aliance Yin

Po čase stráveném jako nukennin se dozvěděl několik věcí a radši než aby se vydal do vesnice si zjistil pár věcí, které ho navedly na určitou stopu, po které se tedy Raito vydal a následoval pokyny jednoho ze svitků které našel. Došel pomocí nich až před jakousi kamenou bránu kde se usídlil v menším rádoby stanu kde přespal. Ráno si začal prohlížet onu bránu, když vtom nechtíc zatlačil na jakousi kamenou páku a veře se začali otevírat, za nimi stála jakási starší žena, která Raita přivítala a vzalado vnitř, následně si však nic nepamatuje, jen jakousi tupou bolest na zadní straně hlavy, přičemž se probral až za několik hodin když byl polonahý připoután ke kamenému stolu a šíleně ho pálilo břicho, také mu dosti hučelo v hlavě, no nebyl schopný přijít na to čím to může být. Bolestí znovu omdlela následně se probral po pár dnech několik kilometrů od místa kde potkal onu babku.

Byl kdesi daleko ode všecho v jakési poušti. No přetrvával zde a pomalu hledal pouští nějakou cestu domů. No při tom všem však zjistil co se stalo. Na břiše měl jakousi pečetˇ, no pár dní to trvalo, ale zjistil i co je to za pečet a následně si uvědomil že je jinchuuriki. Jinchuuriki kyuubiho. No asi 2 roky se učil onu sílu používat aspoň z části a zvládl to až mo chakra modo. No zde přestal a nechal se pohltit svou a kyuubiho nenávistí, velmi silnou, soupeřící navzájem mezi sebou. Uvědomoval si svou sílu a proto se vrátil do Kiri, kde všechny co mu stály v cestě pozabíjel a usadil se znovu na své místo Mizukageho. Později i ostatní kagy přiměl se sním spojit, tedy jen některé a následně začal vést frakci Yin...


Poslední kapitola je psaná na rychlo a bez fantazie!!







Dovednostné body:
Sila: 4,5
Inteligencia: 6
Ninjutsu: 6
Genjustu: 2/4
Kinjutsu: 0
Kenjutsu: 4
Chakra: 6
Taijustu: 5[/center]